V historii Srlínského mlýna se snoubí století tradice s moderní érou. Za více než dvě století nezměnil mlýn majitele. Prošel rekonstrukcemi a přizpůsobením novým technologiím. Každá éra přinesla své výzvy i inovace. Dnes mlýn dýchá životem nových možností, od využití obnovitelné energie, až po jedinečné ubytování v historickém prostředí. Prozkoumejte cestu časem a objevte poutavý příběh tohoto významného zákoutí v Jižních Čechách
V dochovaných písemných pramenech se poprvé objevuje jméno spjaté s lokalitou. Konkrétně je zmiňován Radouslav de Zyrlin
Jan Hozlaur z Hozlau, spolumajitel Dobronic, přikupuje od Kryštofa ze Švamberka na Orlíce „4 nevolníky a mlynáře v Srilině za 500 kop“. Na základě těchto údajů odhadujeme začátek budování mlýna již na přelomu třináctého a čtrnáctého století.
V Dobronicích na mostě se událo neštěstí a Jan Hozlaur z Hozlau a Dobronic přichází o život. Jeho majetek v Srlíně dědí jeho bratr Kryštof Hozlaur.
Veškerý Srlínský majetek zdědil syn Jaroslav Hozlaur, který se společně se svým rodem přidal na stranu českých stavů.
Majetek Jaroslava Hozlaura v Srlíně propadá za účast na povstání z jedné třetiny
Bohuslav Nester z Hozlau neplatí za koupený majetek. Ten mu byl odňat a dostává se do majetku císařského rady a nejvyššího poštmistra v Čechách, Ferdinanda Pruggera z Grienburgu.
Majetkové vztahy znamenaly pro Srlín na konci Třicetileté války těžké rány. Většina objektů, včetně vodního mlýna byla spálená. Pole ležela ladem a začaly zarůstat. Majitelkou Srlína se stává Anna Jakoba z Klebelsbergu, dcera a dědička Ferdinanda Pruggera.
V Srlíně žije po ukončení Třicetileté války jeden sedlák, jeden sedlák nově usedlý a šest chalupníků s výměrou půdy do tří strýchů.
Anna Jakoba z Klebelsbergu prodává dobronický statek včetně Srlína svatoklimentské jezuitské koleji. Po Třicetileté válce dochází k postupné obnově obce. V roce 1674 se v Srlíně nacházelo již pět obnovených gruntů a mlýn.
Rok 1694 představuje pro vodní mlýn v Srlíně důležitý milník. Lze považovat za tzv. znovuzrození Srlínského mlýna a psaní nové éry historie s danými správci a vlastníky. Správa mlýna byla jezuitskou kolejí svěřena Václavu Sekyrovi.
Mlýn zůstává v rodinné správě. Po otci Václavovi přebírá štafetu syn Matěj Sekyra.
Jezuitská kolej svěřuje správu vodního mlýna v Srlíně Tomáši Podhájskému.
Po otci Podhájském převzala správu vodního mlýna Anna Procházková (za svobodna Podhájská).
Jedná se o tzv. čtvrtou berní rulu. Označuje jméno hospodáře, názvy polí a luk včetně bonity a jakosti. Pro Srlínský mlýn tereziánský katastr udává: „Mlýn má dvě kola, čtyři stoupy a pilu.“
Smutná se tak rozvodnila, že voda vystoupila o tři metry. Byla to největší povodeň zaznamenaná v historii obce.
V červenci.1773 byl papežem zrušen jezuitský řád a s ním i jeho školy. Ty převzal stát. Veškerý majetek řádu byl převeden do nově založeného studijního fondu. Správce mlýna pro toto přechodné období byl zachován.
Studijní fond byl v té době tzv. státní majetek a do mlýna v Srlíně byl za správce nově jmenován Pavel Odraška.
Raabizace je hospodářská reforma, která skoncovala s robotou a rozdělila půdu drobným zemědělcům pro její lepší využití. V roce 1776 byl na základě této reformy přidělen panským dvorem dolejší vodní mlýn Pavlovi Odražkovi.
Mlynář Odražka prodává mlýn se všemi pozemky Václavu Hradilovi.
Vyhořelé části mlýna prochází postupnou obnovou a opět začíná mlynářská činnost
František Souhrada kupuje vodní mlýn v Srlíně od Václava Hrodila. Začíná se psát historie Souhradů v Srlínském mlýně. František se narodil v prosinci roku 1796.
- Větší vodní kolo s průměrem 3,10m; šířkou mezi věnci 0,25m; hloubkou 0,29m; 9 obrátek za minutu; šířka stavidla přivádějícího vodu 1,793m; výška vody před stavidlem 0,173m; nejvyšší výkonost KS 6,95 HP.
- Menší vodní kolo s průměrem 2,90m; šířkou mezi věnci 0,25m; hloubkou 0,29m; 9 obrátek za minutu; šířka stavidla přivádějícího vodu 0,201m; výška vody před stavidlem 0,173m; nejvyšší výkonost KS 2,84 HP.
Dochází k modernizaci části mlýna určené k bydlení mlynářů a zároveň k opravám a modernizaci mlecího ústrojí.
Jan Souhrada se narodil v prosinci roku 1820 a mlýn převzal po svém otci Františkovi.
Dvě dřevěné stodoly (nad mlýnem a mezi budovami mlýna) byly nahrazeny novou moderní a větší zděnou stodolou. Ta byla postavena tak, aby oplocení ze zdiva vycházelo od zdí stodoly vždy k objektu sýpky a objektu mlýna. Tím došlo k uzavření dvora mlýna. Společně s tímto uzavřením dvora postaveny dvě vstupní brány. Jednalo se o jediné přístupy do dvora v Srlínském mlýně.
Po rozšíření školy o druhou třídu se podučitelem stává Jan Souhrada.
Pomyslnou štafetu ve mlýně přebírá po otci Janovi, Antonín Souhrada, narozen v srpnu roku 1863. Jeho velkou zálibou byli koně.
V Srlínském mlýně se začala vyrábět elektrická energie využívaná primárně pro osvětlení objektů mlýna. Dynamo bylo instalováno na větší – spodní kolo pohánějící stroje určené pro mletí obilí v mlýnici.
Více než sto let po požáru v Srlínském mlýně je Antonín společně se svým švagrem Františkem Stropnickým iniciátorem vzniku požárního sboru. Do sboru se tehdy přihlásilo 19 činných a 15 přispívajících členů. První stříkačka stála 610 zlatých.
Antonín Souhrada nechal zpracovat plán na stroje do mlýnice v továrně na u p. B. Říhy a následně i nové zařízení mlýnice. Plán dokončen v prosinci 1899.
Antonín společně s tesaři vyrábí nová vodní kola na vrchní vodu korečkové pohánějící mlecí ústrojí.
V první polovině roku došlo na základě zpracovaných plánů k dodávce a obměně strojů v mlýnici. Dodávku provedl Plzeňská výrobce Říha & syn.
Ve mlýně pracovalo šest zaměstnanců včetně chůvy a dva krajánci. Jeden z Bydžovska a druhý z Rychnova. Oba byli vyučení jako mlynářští tovaryši. Ve mlýně chovali dva koně, dvě hříbata, čtrnáct kusů hovězího dobytka, jednu kozu, devět prasat a včely ve dvou úlech.
V květnu roku 1922 shořela mlýnská pila. Po požáru zbylo pouze vodní kolo s hřídelí. Pila již nebyla obnovena.
Bohumil převzal mlynářské řemeslo a mlýn v perfektním stavu po svém otci Antonínovi. U mlýna již nefungovala pila, která shořela. Bohumil se narodil v Srlíně v říjnu roku 1898.
Přívod z veřejného osvětlení v Srlíně byl ukončen na štítě vodního mlýna.
Mlynář odstranil pozůstatky dřevěných pilířů a podlahy, včetně suti, která z pily zbyla.
Po požáru pily ubylo využití menší ze dvou vodních kol na horní vodu. Bohumil Souhrada vodní kola udržoval v provozuschopném stavu, aby mohl provozovat mlynářskou živnost.
Mlynář zakoupil mlátičku, kterou s ním společně z 1/2 využíval sedlák Sláma.
Plán zpracovala Technická stavební kancelář Jan Souhrada, mistr zednický, Bernartice u Tábora v prosinci 1940. Záměr nebyl realizován.
Ministerstvo zemědělství rozhodlo v listopadu roku 1941 o dočasném zastavení provozu některých mlýnů. Toto nařízení pro mlýn v Srlíně zrušil Českomoravský svaz pro hospodaření s obilím na návrh okresního úřadu v Milevsku. Tentýž úřad stanovil pro Srlínský mlýn a přijímání a výdej zboží námezdního mlýna a pro osoby oprávněné dáti si mlíti a šrotovati ve mzdě den úterý každého týdne.
Pro námezdní mletí v Srlínském mlýně byl povolen výdej mlýnských výrobků a příjem obilí ještě v sobotu každého týdne. Nově se smělo přijímat a vydávat v úterý a v sobotu každého týdne. Povolení vydáno v září 1942.
Ministerstvo zemědělství schválilo vyhlášku, dle které jsou fungující mlýny povinné uhradit odškodné dočasně zavřeným mlýnům v letech 1942/43 na jejich nařízení v roce 1941.
Pro nedostatek vody bude do mlýna jako příležitostná výpomoc postaven motor 15 KS, Škoda. Dosavadní dvouválcová rýhovaná stolice Prokopec bude odstraněna a nahrazena dvouválcovou rýhovanou stolicí Union 500 x 300 mm.
Nad mlýnicí a mlecí soustavou obilí byla provedená lehká střešní krytina z eternitových šablon z důvodů špatného stavu krytiny z pálených tašek.
Mlynář na základě nátlaku socialistické doby odhlašuje mlynářskou živnost a okresní úřad zapečeťuje mlýn. Zapečetěn byl uvnitř mlýnice. Vodní kolo mohlo pohánět pouze dynamo vyrábějící elektrickou energii využívanou pro potřeby mlýna.
Socialistický režim zavádí tzv. jednotnou evidenci půdy. Jejím úkolem bylo evidovat faktický stav užívání půdy bez ohledu na vlastnické vztahy.
Mlýn v Srlíně zdědil syn Vladimír Souhrada, narozen v dubnu roku 1928. Vodní mlýn byl v udržovaném stavu, mlýnice zapečetěná a hospodářské objekty poznamenány počátkem využívání socialistickým režimem.
V rámci kolektivismu v socialistickém režimu byly ze mlýna odvedeny dvě tažné plemenné chovné kobyly s hříbaty. Bylo ve mlýně ponecháno pět krav s telaty, dvě kozy, jedna chovná prasnice a šest prasat. Dále byly ve mlýně slepice a králíci. K tomuto dobytku bylo přivedeno dalších 6 krav od Srlínských hospodářů. Tyto krávy byly ustájeny do stájí místo koní a hříbat.
V rámci kolektivismu v socialistickém režimu byly přebrány povozy a stroje ve mlýně. Následně byl vyhodnocen jejich stav a potřebnost pro socialistické pracovníky. Z mlýna byly odcizeny povozy a stroje na obdělávání půdy, pro sklizeň, sečení a sušení sena.
Vladimír Souhrada se rozhodl předělat sýpky na byt. S prací mu pomáhal budoucí tchán Stejskal. Úpravy byly minimální. Došlo k přepažení poslední velké místnosti a rekonstrukci sociálního zázemí.
Na základě zapečetění mlýnice nemohou být využívány stroje a vodní kola v plném rozsahu. Udržováno je především kolo pohánějící dynamo pro výrobu elektrické energie pro osvětlení mlýna. Avšak i toto kolo pohltil zub času a postupně se rozpadlo.
Rybník v místě pily byl vytvořen pásovým bagrem.
Po dokončení nového kravína byl ze Srlínského mlýna odveden veškerý dobytek. Jak dobytek mlynáře, tak přivedený dobytek sedláků. Ve mlýně zůstaly pouze slepice a králíci.
Socialistický režim odtěžil značné množství zeminy za stodolou, aby zavezl tehdejší rybník Jordánek za účelem vytvoření okrasného parku.
Mlynář se synem Zdeňkem vyrábí nové kolo na horní vodu, které má nově ocelovou hřídel vyrobenou z válce stolice mlýnského zařízení. Kolo bylo zmenšeno. Průměr byl nově 2,4 m a šířka 1,2 m. K tomuto kolu bylo přesunuto dynamo od většího nedochovaného vodního kola.
Mezi stodolou a sýpkou přerušuje mlynář zděné oplocení a staví zde nové vrata.
Socialistický režim neumožňoval provozovat v Srlínském mlýně mlynářské řemeslo a tím pádem i větší investice do vodního mlýna. Stávající mlynář Vladimír byl nucen provádět během 38 let především udržovací práce s cílem dochování objektů mlýna v co nejlepším stavu.
Mlynář se synem Zdeňkem odpečetil mlýnici okamžitě po pádu socialistického režimu. Byly prověřeny škody spáchané moučným broukem v průběhu 38 let nepoužívání mlýnice. Mlynářskou živnost by se po pádu socialistického režimu nepodařilo obnovit z důvodů rozsáhlých poškození především dřevěných zařízení. Dochází k demontáži zařízení a záchraně nosných konstrukcí.
Po listopadové revoluci přebírá hlavní iniciativu syn mlynáře Vladimíra, Ing. Zdeněk Souhrada. Budoucí mlynář má od svého otce volné ruce. Připravil plán na opětovné využití potenciálu vodní energie a rozhodl se věnovat svou energii obnově jednoho z nejstarších areálů v Srlíně, vodnímu mlýnu. Začíná připravovat projekt malé vodní elektrárny.
Při přesunu vodního kola za účelem vytvoření prostoru pro stojovnu Malé vodní elektrárny praskla první ocelová hřídel. Mlynář mladší nechal vyrobit novou.
Stávající mlynář si na základě pracovitosti a píle vybral nástupce, pokračovatele Srlínských mlynářů. Stal se jím jeho syn Ing. Zdeněk Souhrada
Nový mlynář Ing. Zdeněk Souhrada začal obnovu vodního mlýna s vážností. Jedním z prvních kroků po obdržení ideální poloviny mlýna byla obnova a vyhloubení vodního náhonu u mlýna. Údržba proběhla Tatrou 815 UDS. Zároveň se jednalo o přípravu pro vybudování a vtok do kašny budoucí malé vodní elektrárny.
Bylo vydáno stavební povolení a bezprostředně po nabití právní moci byla zahájena výstavba a úprava Srlínského mlýna.
Došlo k vybetonování strojovny, vtokového potrubí do šachty a nových vantrok.
Po dokončení strojovny v ní mlynář osadil Francisovu a Bánkiho turbínu. První zkouška turbín proběhla 12.7.1991 ve 20:00.
Zdeněk obdržel souhlasné stanovisko k opravě jezu. S opravou mu pomáhal otec a tchán. Během několika dní došlo k opravě a vybetonování koruny jezu. Kompletní oprava jezu byla dokončena v roce 1993.
Na podzim roku 1996 dochází k zahájení rekonstrukce prostor bývalé mlýnice v prvním nadzemním podlaží, nad garážemi.
Rok 1997 byl bohatý na činnosti při udržbě Srlínského mlýna. Byl opraven štít mlýna včetně barokní výmalby. V průběhu rekonstrukce mlýnice došlo k dodělání jednoho okna směrem k rybníku a předělání dveří na okno ve směru do vozovky. Dveře sloužily v historii k nakládání mouky z patra do povozů.
V průběhu roku byl bagrem vyčištěn a zvětšen rybník. Došlo také k vyčištění náhonu od mlýna k sádkům.
Hlavní ohnisko spadu velkých krup (jako tenisáky) bylo v nedalekých Opařanech v červenci roku 1999. Na mlýně došlo k poškození starých střech, které musely být opraveny.
Na zbývající části mlýna došlo k výměně střešní krytiny. Na objektu mlýnice byly vyměněny eternitové šablony za skládanou betonovou krytinu a na nedodělané obytné části mlýna byla vyměněna keramická krytina.
Po deštích došlo v srpnu k rozvodnění říčky Smutné. U Sepekova byly nadměrně naplněné rybníky a nápor vody nevydržela hráz rybníku Chobot. Díky tomu došlo k obrovské bleskové záplavě pod Sepekovem. Jakmile začala voda pomalu ustupovat a začalo se uklízet, nevydržel tlak vody také rybník Farka, rovněž pod Sepekovem a došlo k druhé vlně obrovské bleskové záplavě.
Zdeněk se narodil v říjnu roku 1959 a od svého dětství pomáhal otci uvést mlýn do akceptovatelného stavu. Nový mlynář Zdeněk má největší podíl na obnově mlýna a současném stavu, podobě Srlínského mlýna.
Traktor má motor ze Škody 1203 a převodovku z nákladního vozidla Praga V3S. Nemá žádné hydraulické okruhy. Sám za tento traktor dodělal tažený přívěs, na který použil nápravu z Warburgu.
Na střeše bývalé mlýnice bylo dokončeno celkem šest vikýřů. Tři na každou stranu.
Ve mlýně v Srlíně bylo vyrobeno a sestaveno nové vodní kolo na horní vodu. Jeho průměr činí 3 m a šířka 1,2 m. Výrobu provedl mlynář svépomocí dle historických technických specifikací.
Došlo ke zbourání starých chlívů, které byly v dezolátním stavu. Místo nich byl postaven nový přístřešek od stodoly k vratům a na stodole byla vyměněna střešní krytina.
Byl opravený nátok z říčky Smutné do vodního náhonu a bylo osazeno nové stavidlo s automatikou.
Špatný hliněný, mlatový povrch utvářející podlahu stodoly byl částečně předělán na betonový. Kromě práce na opravě podlahy sotodoly došlo k větší výměně lopatek na vodním kole a vnitřního dřevěného bubnu.
Mlynář Ing. Zdeněk Souhrada pořizuje pracovní čtyřkolku, která má za úkol usnadňovat pracovní činnost v okolí vodního mlýna a jezu.
Mlynář Ing. Zdeněk Souhrada vrací do mlýna v Srlíně pilu. Jedná se opět o jednoduchou pilu, tentokrát poháněnou elektrickou energií.
Dochází k obnově chátrajícího přístřešku ve dvoře mlýna a prodloužení střechy stodoly u manipulačního prostoru.
První plnohodnotný traktor ve mlýně pořizuje syn mlynáře. Jedná se o značku CASE Farmall 50A. Společně s traktorem byl pořízen jednonápravový bržděný vlek Molčík EDK 2000. Zároveň byl zakoupen první nosič v podobě podkopu. Nová mechanizace byla poprvé použita při úpravě prostoru za stodolou. Cílem úpravy je lepší organizace.
Dvacet let od rekonstrukce mlýnice dochází k jejímu většímu využití a možnosti ubytování v Srlínském mlýně. V totožném roce byl zahájen provoz fotovoltaické elektrárny v areálu mlýna.
Ing. Zdeněk Souhrada podléhá vážné nemoci. Mlýn dědí syn, jmenovec svého otce, který se narodil v říjnu roku 1991.
Stávající nevyužívaná garáž v bývalé mlýnici byla upravena na kolárnu pro hosty Srlínského mlýna.
V letních měsících byl modernizován nátok do malé vodní elektrárny. Zároveň bylo v létě nejméně vody za poslední desetiletí, a proto vyčistil mlynář ručně vodní náhon od mlýna k sádkům, kde už voda více proudí.
Mlynář také pokračoval s úpravou prostoru za stodolou započatou v roce 2020.
Historie Srlínského mlýna sahá až k prvopočátkům osady. Mlýn v té době patřil k důležitým objektům a měl vlastní spádovou oblast, ze které sedláci sváželi obilí k mletí. Dnešní podoba Srlínského mlýna se začala utvářet v roce 1694. Tehdy byly obnoveny dvě zděné budovy a dřevěné stodoly. Finální podobu získal areál v roce 1866, kdy byla dokončena stávající zděná stodola a uzavření dvora zdmi. V roce 1820 mlýn přechází do vlastnictví rodu Souhradů, čímž začíná éra spojená s jejich jménem. Souhradové se stali klíčovými postavami v rozvoji a zachování tohoto kulturního dědictví. S příchodem socialistického režimu musela být mlynářská živnost ukončena, byl odveden dobytek a mlýn přestal být využíván. Během režimu byly prováděny převážně udržovací práce. Po pádu režimu se rodina Souhradů odhodlala k rozsáhlé obnově a modernizaci mlýna. Díky jejich úsilí a oddanosti dnes mlýn nejenom uchovává historické dědictví, ale také přináší obnovitelnou energii a poskytuje jedinečné ubytování v historickém prostředí. Pravidelná údržba vodního kola a snaha o zachování autentičnosti místa dokládají jejich pečlivý přístup k dědictví minulých generací a zároveň umožňují návštěvníkům ponořit se do nostalgických vzpomínek na minulost.
Srlínský mlýn
Srlín 25
398 43 Bernartice
Czech republic
Kontakty
Tel.: +420 728 464 299
ubytovani@mlynsrlin.cz