Close
Období mezi rokem 0 a 1200 n. l. bylo klíčové pro rozvoj mlynářství, kdy se vodní mlýny staly jedním z nejvýznamnějších technických vynálezů starověku a raného středověku. Od jednoduchých horizontálních kol v antickém světě až po sofistikované vertikální mlýny ve středověké Evropě, tato éra položila základy pro budoucí technologické inovace. Na českém území se první zmínky o vodních mlýnech objevují již v 8. století, přičemž jejich rozmach pokračoval v následujících staletích. Na základě historických dat lze říci, že vznik Srlínského mlýna lze předpokládat již o několik desetiletí dříve, než byla sepsána jeho první písemná zmínka (1218). Pravděpodobně již na počátku 12. století. To dokládá význam staveb vodních mlýnů pro tehdejší hospodářský život.
Vodní mlýny se poprvé objevily ve starověkém Řecku a Římě kolem 1. století př. n. l., kdy byly využívány k mletí obilí a dalším průmyslovým účelům. Římský architekt Vitruvius popsal ve svém díle De Architectura konstrukci vodního mlýna s vertikálním kolem pohánějícím mlýnské kameny. Tento design se rychle rozšířil po celé římské říši a stal se základem pro další technologický pokrok.
Ve 4. století n. l. byl v jižní Francii postaven komplex Barbegal, který obsahoval 16 vodních mlýnů uspořádaných do kaskády na umělém kanálu. Tento systém byl schopen zpracovat až 4,5 tuny obilí denně a představoval vrchol římského inženýrství. Vodní mlýny se tak staly symbolem technického pokroku a efektivity římské civilizace.
Po pádu Západořímské říše technologie vodních mlýnů nezanikla, ale naopak se dále šířila do nově vznikajících evropských království. Kláštery převzaly roli hlavních center technologického pokroku a benediktini stavěli vodní mlýny při svých klášterech po celé Evropě. Tyto mlýny sloužily nejen k mletí obilí, ale také k pohonu pil nebo zpracování kovů.
V islámském světě byly vodní mlýny dále zdokonalovány během expanze arabské kultury do severní Afriky a Španělska. Arabové přenesli tyto technologie do oblastí, kde byly kombinovány s vyspělými zavlažovacími systémy, což vedlo k výraznému zvýšení zemědělské produkce.
V českých zemích se první zmínky o vodních mlýnech objevují v 8. století, kdy byly pravděpodobně zavedeny díky vlivu francké říše a benediktinských mnichů. Tyto mlýny byly často malé a sloužily lokálním komunitám, přičemž jejich provoz byl zajišťován poddanými pod dohledem vrchnosti.
Na území dnešního Německa a Francie byly vodní mlýny běžné již od 6. století n. l., přičemž jejich počet rychle rostl díky podpoře šlechty a církve. Mlýnské regály – právo vrchnosti na provozování mlýnů – se staly důležitým zdrojem příjmů feudálních pánů.
Ve vrcholném středověku (11.–13. století) došlo k výraznému technologickému pokroku v konstrukci vodních mlýnů. Objevily se složitější převodové mechanismy, které umožnily efektivnější přenos energie z vodního kola na mlýnské kameny.
V Anglii bylo kolem roku 1086 podle Domesday Book evidováno více než 5 000 vodních mlýnů, což dokládá jejich význam pro hospodářství té doby. Podobný rozmach zaznamenala i Francie, kde byly vodní mlýny často součástí hradních komplexů nebo klášterů.
V Asii pokračovalo zdokonalování vodních mlýnů zejména v Číně během dynastie Song (960–1279). Čínské vodní mlýny byly využívány nejen k mletí obilí, ale i k výrobě papíru a zpracování hedvábí.
Vodní mlýny nebyly pouze technickými zařízeními – hrály také klíčovou roli v životě venkovských komunit. Byly místem setkávání, výměny informací a obchodování. Mlynáři byli často považováni za vážené členy společnosti díky své odbornosti a strategické roli při zajišťování potravinové bezpečnosti.
V některých regionech však docházelo ke sporům mezi mlynáři a ostatními uživateli řeky, jako byli rybáři nebo voraři. Mlynáři byli často kritizováni za manipulaci s průtokem vody pomocí retenčních nádrží nebo jezů.
Na konci tohoto období bylo mlynářství pevně zakořeněno jako klíčový prvek hospodářského života po celém světě. Vodní mlýny se rozšířily do všech koutů Evropy, Asie i severní Afriky a hrály významnou roli při podpoře zemědělské produkce.
Tento technologický pokrok připravil půdu pro další vývoj během průmyslové revoluce, kdy se mlynářství transformovalo z tradičního řemesla na modernizovaný průmysl s globálním dosahem.
Ing. Zdeněk Souhrada
zdenek.souhrada@mlynsrlin.cz
Mlynář v Srlínském mlýně
