Close
Období mezi lety 1200 a 1780 bylo svědkem významných proměn v mlynářském řemesle po celém světě. Od vodních mlýnů v Evropě přes větrné mlýny v Persii až po ruční mlýny v Africe. Tato éra položila základy pro budoucí průmyslovou revoluci. V tomto článku se zaměříme na klíčové inovace a společenské změny, které formovaly mlynářství napříč kontinenty. Jako příklad dlouhé tradice mlynářství v Evropě můžeme uvést Srlínský mlýn v jižních Čechách, jehož první písemná zmínka pochází z roku 1218, což naznačuje, že byl založen na počátku tohoto období nebo mnohem dříve.
Ve 13. a 14. století došlo k masivnímu rozšíření vodních mlýnů po celé Evropě, kde se staly nepostradatelnou součástí hospodářského života. Vodní mlýny byly stavěny především při klášterech, městech a hradech, kde sloužily nejen k mletí obilí, ale i k pohonu pil nebo zpracování kovů. V Čechách byl vznik mlýnů často spojen s vrchnostenským právem, kdy šlechta a církev podporovaly jejich výstavbu jako zdroj příjmů. Mlýnský přímus – povinnost poddaných mlet obilí pouze ve vrchnostenských mlýnech – zajistil jejich ekonomickou stabilitu.
V Asii byla situace podobná. V Číně byly vodní mlýny zdokonaleny během dynastie Song (960–1279) a využívány nejen k mletí obilí, ale také k pohonu měchů pro metalurgii. V Japonsku se během období Kamakura (1185–1333) začaly stavět vodní mlýny inspirované čínskými modely, což vedlo ke zvýšení zemědělské produkce.
Vodní mlýny se rozšířily i na Blízkém východě a v severní Africe, kde byly často kombinovány s pokročilými zavlažovacími systémy. Tyto technologie umožnily efektivnější využití vody v suchých oblastech.
Větrné mlýny se začaly objevovat již ve starověké Persii (7. století), ale jejich masivní rozšíření nastalo až ve středověké Evropě. V Nizozemsku se větrné mlýny staly ikonickým prvkem krajiny a hrály klíčovou roli při odvodňování polderů – území získaných vysoušením mořských bažin. Tyto sofistikované stroje měly víceúčelové využití: od mletí obilí až po lisování oleje nebo řezání dřeva.
V Číně byly větrné mlýny používány především k čerpání vody pro zavlažování rýžových polí. Naopak v severní Africe se větrné mlýny rozšířily v suchých oblastech, kde nahradily nedostatek vodních zdrojů.
V Evropě se větrné mlýny staly důležitým technologickým doplňkem vodních mlýnů, zejména v oblastech s nedostatkem tekoucích vodních toků. Ve Francii a Anglii byly větrné mlýny běžnou součástí venkovské krajiny již od 13. století.
V průběhu 15. a 16. století došlo k zásadním technologickým inovacím v konstrukci mlýnů. Vodní kola byla zdokonalena – objevila se kola na střední vodu (breastshot), která kombinovala výhody horních a spodních kol a umožňovala efektivnější využití energie vody.
Leonardo da Vinci během renesance navrhl několik inovativních mechanismů pro zlepšení účinnosti vodních kol a převodových systémů. Tyto návrhy ovlivnily pozdější vývoj mlynářských technologií.
V Evropě se také začaly objevovat specializované stroje pro třídění mouky a čištění obilí, což vedlo ke zvýšení kvality výsledných produktů. Například ve Francii byly vyvinuty pokročilé systémy prosévání mouky pomocí jemného hedvábného plátna.
S evropskou kolonizací se mlynářské technologie šířily do Ameriky, Afriky a Asie. První vodní mlýny byly postaveny v severní Americe již na počátku 17. století osadníky z Evropy, kteří přinesli své znalosti o konstrukci a provozu těchto zařízení.
V Brazílii se rozvinulo mlynářství spojené s produkcí cukru, zatímco v Indii pod vládou Mughalů došlo k syntéze perských a indických technologií při konstrukci mlýnů.
V Africe evropští kolonizátoři zaváděli nové typy vodních i větrných mlýnů, které koexistovaly s tradičními ručními metodami zpracování obilí.
V průběhu 17. a 18. století se mlýny staly centry technologických inovací nejen v Evropě, ale i ve světě. Kromě mletí obilí byly využívány k pohonu pil, lisování oleje nebo zpracování textilu.
Specializovaná řemesla spojená s provozem mlýnů – například sekernictví – získala na významu. Sekerníci byli odborníci na stavbu dřevěných částí mlýnů a jejich práce byla klíčová pro udržení provozu těchto složitých zařízení.
Na konci 18. století bylo mlynářství vysoce rozvinutým odvětvím s globálním dosahem. Modernizace technologií umožnila zvýšení produktivity a kvality produkce, což připravilo půdu pro dramatické změny spojené s průmyslovou revolucí.
Mlýny představovaly most mezi tradičním řemeslem a moderním průmyslem – jejich technologie inspirovala vývoj prvních parních strojů i dalších mechanických zařízení budoucnosti.
Ing. Zdeněk Souhrada
zdenek.souhrada@mlynsrlin.cz
Mlynář v Srlínském mlýně
