Počet zaměstnanců ve vodním mlýně se řídil jeho velikostí. Obecně platilo, že ve mlýně fungoval složený tým ze stárka, mládka, práška a krajánka, pod vedením majitele, pana otce mlynáře. V chudších mlýnech zastával mlynář veškerou práci sám s pomocí své rodiny. Mimo zaměstnance ve mlýně působili také pracovníci dalších profesí – od strojařů přes pekaře až po tesaře a sekerníky.
Výroba mouky je postupný a pečlivě řízený proces, který začíná už výběrem a čištěním obilí. Zrno se zpracovává v několika krocích, aby se získala co nejkvalitnější mouka. Každá fáze mletí i třídění přitom zásadně ovlivňuje výslednou kvalitu mouky, krupice i otrub.
V průběhu let se říkalo mlýn všem stavbám, tedy zařízením, které byly poháněny vodním kolem. Jednotlivým provozovnám se běžně říkalo mlýny, které se dále dělily dle konkrétní funkce, činnosti. Mlýnů může být mnoho druhů, protože se mletí využívalo jako úprava surovin v mnoha oborech. Další informace o mlýnu přinášíme v následujícím článku.
Minulý týden jsme přivítali rok 2026. Rok, který jsme odstartovali s nadějí, novými plány a živou energií – stejně jako voda, která už po staletí pohání srdce našeho Srlínského mlýna. V uplynulém roce jsme se rozloučili se stoletým mostem před mlýnem, psali jsme o životech mlynářů, historii i vývoji mlynářství, starých strojích i přírodních podmínkách. Také jsme oslavili první rok provozu našich webových stránek plných inspirací a příběhů o životě u vody. Nyní vás zveme pokračovat s námi dál – do nového roku plného objevů, tradice i přírodních krás v srdci našeho mikroregionu.
Spoustu radostných okamžiků v novém roce přejí Souhradovi ze Srlínského mlýna.
Kapitola devátá knihy „Za osudy klapajících perliček“ se věnuje technickému vývoji Srlínského mlýna. Sleduje proměny jeho strojního zařízení od konce 19. století, postupnou modernizaci mletí i zásahy, které mlýn poznamenaly. Zároveň ukazuje, jak se mlýn dokázal přizpůsobit novým podmínkám a našel další smysl své existence. Příběh techniky se zde přirozeně prolíná s příběhem lidí, kteří se o mlýn starají.
Jednotlivé kapitoly knihy „Za osudy klapajících perliček“ mapují osudy mlýnů na Strakonicku, Písecku či Sedlčansku. Každý z nich má svůj vlastní příběh, genia loci a rod, který jej po desetiletí udržoval při životě. Mlýny zde nejsou jen stavbami, ale živými svědky proměn společnosti, technického pokroku i lidské práce, jež se z krajiny postupně vytrácí.
Kniha Za osudy klapajících perliček mapuje osudy šestnácti starých mlýnů v malebné krajině jižních a středních Čech. Autorka Jaroslava Pixová v ní propojuje historická fakta se vzpomínkami pamětníků a oživuje tak technickou historii klapajících perliček i pohnuté lidské příběhy jejich majitelů. Ukázku z kapitoly věnované mlýnu v Srlíně přinášíme v následujícím úryvku.
V průběhu června byl u Srlínského mlýna zbourán stoletý most. Probíhající stavba nového, železobetonového mostu nyní přechází se zpožděním do závěrečné fáze. Aktuálně jsou zabetonované základy, pilíře a mostovka. Nyní budou probíhat dokončující práce a Rada Jihočeského kraje rozhodla o prodloužení termínu dokončení stavby o 33 dní. Více informací z výstavby a novém termínu dokončení se dozvíte v následujícím článku.
V rámci studia na Technickém lyceu Střední průmyslové školy strojní a stavební v Táboře vypracoval v roce 2011 syn mlynáře (té doby student) Maturitní práci na téma Malá vodní elektrárna Srlín. V publikaci se věnoval vodní energii, vodním elektrárnám, vodnímu mlýnu a malé vodní elektrárně v Srlíně.
