Close
Jednotlivé kapitoly knihy „Za osudy klapajících perliček“ mapují osudy mlýnů na Strakonicku, Písecku či Sedlčansku. Každý z nich má svůj vlastní příběh, genia loci a rod, který jej po desetiletí udržoval při životě. Mlýny zde nejsou jen stavbami, ale živými svědky proměn společnosti, technického pokroku i lidské práce, jež se z krajiny postupně vytrácí.
Zakladatelem dlouhé mlynářské tradice Souhradů v Srlíně byl František Souhrada, rodák z Horního Záhoří, syn sedláka Martina Souhrady. Do mlýna přišel jako mladý mlynář, který své řemeslo spojil s rodinnými vazbami – oženil se s Alžbětou Šejharovou, dcerou mlynáře z Červené. Tím položil nejen profesní, ale i rodový základ více než dvousetleté kontinuity, během níž rod mlýn udržuje a rozvíjí.
Posledním mlynářem v Srlínském mlýně, který zde skutečně mlel mouku, byl Bohumil Souhrada. Na rozdíl od svých předků už však čelil zásadním zásahům státu do soukromého života i hospodaření. Mlýn byl tehdejším režimem uzavřen a tradiční mlynářské řemeslo v Srlíně definitivně skončilo. Příběh Bohumila Souhrady tak symbolizuje konec jedné profesní linie i rychlý zánik tradic budovaných po staletí.
Ing. Zdeněk Souhrada
zdenek.souhrada@mlynsrlin.cz
Mlynář v Srlínském mlýně
