Close
Voda šumí v náhonu, kolo se pomalu rozbíhá a první otáčky roztáčejí srdce mlýna. Den začíná. Pro mlynáře to znamená vstát ještě za šera. Práce ve mlýně nebyla jen zaměstnáním. Byl to způsob života.
Mlynář obvykle vstával brzy, ještě před rozbřeskem. Mlýn nebyl samostatnou jednotkou, byl součástí vesnického hospodářského rytmu. Sedláci přiváželi pytle se zrnem hned zrána, takže vše muselo být připravené.
První práce dne: „Otevřít stavidlo, spustit náhon a rozběhnout vodní kolo. Sledovat, zda kameny naskakují rovnoměrně, naslouchat zvukům dřeva a železa.“ Pokud by něco nebylo v pořádku, pak mlynář věděl, že se jakákoli závada musí řešit ihned. Jinak se zastaví celý den.
Během dopoledne býval mlýn v největším provozu. Přijížděli hospodáři se zrnem. Každý pytel se zvážil, zapsal a označil. Následně mlynář rozhodl, jaký typ mletí bude použit (jemné na mouku, hrubší na šrot, směs pro krupici).
Celý proces měl svůj rytmus. Zrno do zásobníku, přes čističku do kamenů, poté přes vysévače zpět do pytlů. Často se mlýnský pomocník staral o pytlování, zatímco mlynář kontroloval kvalitu výstupu.
„Mlynář během mletí naslouchal. Zvuk kamenů byl indikátorem správného tlaku, napnutí řemenů i množství zrna. Zkušený mistr poznal problém dřív, než k němu došlo.“
Poledne nebylo volno, ale příležitost k očištění čističky, zkontrolování transmisních řemenů a doplnění mazání na ložiskách.
Oběd byl jednoduchý. Často jen chléb, sýr, káva z cikorky a zprávy od příchozích. Mlýn byl centrem informací: „Kdo se ženil, kdo prodal pole, kolik stojí pytel mouky ve městě.“
Odpoledne se mlelo dál, ale už méně. Mlýn se uklízel a probíhala údržba. Mlynář opravoval dřevěné části zařízení, případně se připravoval na broušení mlýnských kamenů.
„Broušení byla těžká a přesná práce, kterou mlynář prováděl podle potřeby. Někdy každých pár týdnů. Trvalo několik hodin, často přes noc.“
Večer mlynář uzavřel stavidlo, promazal zařízení, zapisoval mletí i komu a s jakým výnosem. Pak přišla rodina. Ve většině mlýnů byla práce kolektivní: Manželka vařila, syn pomáhal s pytli, dcera zapisovala váhy. Mlýn žil svým životem.
U starších mlynářů najdeme „denní knihy“, kde byl každý pytel a každý zákazník přesně evidován. Nešlo jen o čest, ale i o právní jistotu. Výměnek musel přesně sedět.
Vodní mlýn nebyl jen stroj na mouku. Byl to životní rytmus rodiny, komunity i krajiny. Mlynář měl úctu. Byl symbolem přesnosti, čistoty a tradice.
Nebylo výjimkou, že mlýny se dědily po generace. Chod mlýna určoval počasí, voda, žně i nálada vesnice. A přestože dnes většina mlýnů stojí tiše, mnohé z nich si dodnes zachovaly duši.
Ing. Zdeněk Souhrada
zdenek.souhrada@mlynsrlin.cz
Mlynář v Srlínském mlýně
