Close
Zatímco východní Evropa procházela dramatickými změnami pod vlivem komunistických režimů, mlynářství v západní Evropě a Americe se vyvíjelo odlišnou cestou. Tato reportáž srovnává vývoj mlynářského odvětví v kapitalistických zemích po druhé světové válce, kde tržní síly a technologický pokrok formovaly osud tradičního řemesla. Ukazuje, jak se mlynářství v těchto zemích přizpůsobovalo novým ekonomickým podmínkám, technologickým inovacím a měnícím se požadavkům trhu.
Po roce 1945 se mlynářství v západních zemích rychle vzpamatovávalo z válečných škod. V USA a západní Evropě došlo k masivní modernizaci mlýnů. Například ve Velké Británii byly mnohé mlýny poškozené bombardováním obnoveny s využitím nejnovějších technologií.
V Americe se Minneapolis udržel jako „hlavní město mlynářství“. V roce 1916 zde bylo vyprodukováno 18,5 milionu barelů mouky, což představovalo více než 20% celonárodní produkce. Velké společnosti jako General Mills a Pillsbury dále rozšiřovaly svou produkci a zaváděly nové technologie, což ilustruje rychlý rozvoj průmyslového mlynářství v poválečném období.
V poválečném období pokračoval trend koncentrace výroby do velkých průmyslových mlýnů. Menší rodinné mlýny často nemohly konkurovat a byly nuceny ukončit činnost nebo se specializovat na niche produkty. V USA vedla tato koncentrace k dominanci několika velkých mlynářských korporací. Podobný trend byl patrný i v západní Evropě, kde vznikaly národní a nadnárodní mlynářské společnosti.
Ve Velké Británii bylo v roce 1950 v provozu přibližně 500 mlýnů, zatímco v roce 2000 jich zbylo jen kolem 50. Tento dramatický pokles počtu mlýnů jasně ukazuje na trend koncentrace výroby do menšího počtu větších a efektivnějších provozů.
Na rozdíl od východní Evropy, kde byli mlynáři často perzekuováni, v západních zemích čelili ekonomickým tlakům. Mnozí menší mlynáři byli nuceni přeorientovat se na jiné aktivity nebo se stát součástí větších společností. Zároveň však rostl zájem o zachování tradičních mlýnů jako kulturního dědictví. V mnoha zemích vznikaly iniciativy na záchranu historických mlýnů a jejich přeměnu na muzea nebo turistické atrakce.
Zatímco v zemích východního bloku byli mlynáři často perzekuováni a označováni za „kulaky“, v západních zemích čelili především ekonomickým tlakům. Mnozí menší mlynáři byli nuceni ukončit činnost nebo se přizpůsobit novým tržním podmínkám, což vedlo k postupné transformaci tradičního mlynářského řemesla.
Od 60. let 20. století se mlynářství stalo vysoce automatizovaným odvětvím. Moderní mlýny začaly využívat počítačové řízení a sofistikované senzory k optimalizaci výroby. Tento trend vedl k dalšímu snižování počtu zaměstnanců v odvětví.
V USA se první plně automatizovaný „bezobslužný“ mlýn objevil již v 80. letech 20. století. Tento vývoj představoval vrchol procesu automatizace, který začal již v poválečném období a výrazně ovlivnil produktivitu a efektivitu mlynářského průmyslu.
Na rozdíl od izolovaných trhů východního bloku, mlynářství v západních zemích bylo ovlivněno rostoucí globalizací. Mezinárodní obchod s obilím a moukou se stal běžnou praxí, což vedlo k větší konkurenci, ale i k novým příležitostem pro expanzi.
Zatímco v zemích východního bloku kolektivizace vedla k dramatickému poklesu produkce a snížení počtu hospodářských zvířat o polovinu, mlynářství v západních zemích těžilo z rostoucí globalizace a mezinárodního obchodu. To přineslo větší konkurenci, ale i nové příležitosti pro expanzi na zahraniční trhy.
V posledních desetiletích roste zájem o tradiční metody mletí a lokální produkci. Některé historické mlýny jsou obnovovány jako muzea nebo malé specializované provozy, což odráží rostoucí poptávku po autentických a řemeslně vyráběných produktech. Zároveň velké mlynářské korporace čelí výzvám souvisejícím s udržitelností a zdravým životním stylem, což vede k vývoji nových produktů a výrobních postupů.
Vývoj mlynářství v západní Evropě a Americe po roce 1945 ukazuje, jak tržní ekonomika a technologický pokrok transformovaly tradiční odvětví. Na rozdíl od východního bloku, kde změny byly často vynucené politicky, zde šlo o postupný proces adaptace na měnící se ekonomické podmínky a technologické možnosti.
Ing. Zdeněk Souhrada
zdenek.souhrada@mlynsrlin.cz
Mlynář v Srlínském mlýně
