Close
Když vodní mlýn v Srlíně jednoho dne ztichl, nikdo nevěděl proč. Voda tekla, kolo se točilo, ale mlýnské kameny zůstaly nehybné. Co se tehdy stalo? Příběh, který se dodnes šeptá, vám přiblíží tajemnou událost z dob, kdy se ještě věřilo na vodníky.
Bylo to na konci léta, když se Srlínský mlýn poprvé od paměti zastavil. Mlynář, muž s rukama poznamenanýma léty těžké práce, tomu nemohl přijít na kloub. Voda proudila náhonem, mlýnské kolo se točilo, ale stroj se jakoby zatvrdil – mlýnský kámen se nepohnul ani o píď.
Dny plynuly, mlynář Souhrada rozebíral dřevěné hřídele, kontroloval každé ozubené soukolí. Volal faráře, aby mlýn vysvětil, a modlil se. Ale mechanismus zůstával nehybný – jako by se sám rozhodl, že už mlít nebude.
Pomoc přišla od Matěje – podivínského všeuměla, který se nebál ponořit do temného náhonu. Když se vynořil, oči měl vytřeštěné: „Kámen tam není. Je pryč!“ řekl. A skutečně – jeden z těžkých přítlačných kamenů zmizel beze stopy.
Zatímco mlynář pátral po viníkovi, ve vsi se začaly šeptat jiné příčiny. Lidé mluvili o vodníkovi, který už dávno obýval rybníček u mlýna. Říkalo se, že se rozhněval, protože mu mlynář „sebral vodu“. A jako výstrahu si vzal to, co mlýn potřeboval nejvíce – mlýnský kámen.
Jednoho rána, když rosa ještě nezmizela z travin, našel Souhrada kámen zpět. Ležel tiše na břehu, kousek od mlýnského kola. Ne v rybníce nebo potoce, jak by se dalo čekat, ale pečlivě položený a přikrytý mechem – jako by jej někdo opatrně vrátil.
Bez dalších slov ho znovu usadil do mechanismu. Mlýn se roztočil téměř bez odporu – a od toho dne mlel, jak měl. Už nikdy se pak nezastavil bez příčiny.
Někteří tvrdili, že šlo jen o povedený žert. Jiní věřili, že mlýn znovu přijal starý řád – jakmile dostal zpět, co mu bylo vzato. Ale od těch časů se mlynáři chovali k vodě s větší úctou. Každý nový jarní proud byl vnímán jako dar, ne samozřejmost.
A kdo ví – možná že v klidném tichu rybníčku, ještě dnes někdo bdí. Neviděn, neslyšen. Ale připraven připomenout, že voda není jen síla – je i paměť.
„Tento příběh je smyšlený a volně inspirovaný folklórem a atmosférou historického vodního mlýna.
Vyprávíme ho jako poctu dávným vypravěčům a tajemstvím, která ožívají ve starých zdech a šepotu vody.“
Ing. Zdeněk Souhrada
zdenek.souhrada@mlynsrlin.cz
Mlynář v Srlínském mlýně
