Close
Vodní kola procházela během staletí četným vývojem. První použití se datuje do antického světa a poslední vývoj na začátek dvacátého století. V průběhu času se využívaly pro pohon stoupy, hamru, pily a dalších zařízení. Součástí Srlínského mlýna je vodní kolo na svrchní vodu. Více informací o vodních kolech se dočtete v následujícím článku.
Počátky využívání vodních kol sahají do antického světa (3. století př.nl.). Tehdy byly poprvé využity k přenesení energie proudící vody na hřídel. V průběhu středověku se systém a mechanismy vodních kol dále rozvíjely a od 7. století se vodní mlýny rozšiřovaly mimo původní území Římské říše a Irska. V Českých zemích se první zmínky objevují v 8. století.
Princip vodního kola se zpočátku využíval pro čerpání vody. První kola byla opatřena množstvím zavěšených nádobek a poháněla je lidská nebo zvířecí síla. S konstrukcí čerpacích kol souvisí vynalezení jednoduchého soukolí, sloužící k přenosu lidské síly. Ozubené soukolí bylo později využíváno jako základní mechanismus mlýnů a vodních kol.
Ukončení vývoje základních typů vodních kol se známým rozsahem použitelnosti lze datovat na přelom devatenáctého a dvacátého století.
Základním kritériem je ukotvení kola. Dle kotvení rozdělujeme vodní kola na horizontální a vertikální. Horizontální měly tu výhodu, že nebyla potřeba pro převod energie žádná transmise nebo převodovka na mlýnský kámen, který byl připevněn přímo na hnací hřídel.
Vertikální se dále dělí na vodní kola na spodní vodu, střední vodu, svrchní vodu ve směru odtékání nebo s chodem proti směru odtékání vody. U těchto typů vodních kol byla potřeba pro převod energie na mlýnský kámen transmise nebo převodovka.
Korečková vodní kola byla stavěna v lokalitách s proměnlivým nebo malým množstvím vody. Jejich výhodou je velikost průměru kola, který je podobný jako samotný spád (od 2,5 m do 10 m). Při větších srážkách a zvýšení spodní vody se kolo začíná brodit. Důsledkem deště je také zvýšený průtok, čímž se kompenzuje případné brodění kola a stroj tak neztrácí svou účinnost. Ta se pohybuje v rozmezí 75 % až 86 %.
Tento typ vodního kola funguje podobně jako vodní kolo na svrchní vodu s pohybem po směru otáčení. Využívá se pro spády od 3 m do 7 m a účinnost se pohybuje od 70 % do 80 %. Výhodou obráceného chodu je vyšší účinnost při vzestupu spodní hladiny, protože se vodní kolo při brodění otáčí ve směru proudění vody.
Princip vodního kola je totožný jako u kola na svrchní vodu s tím rozdílem, že se voda přivádí do středu kola. Využívaly se v lokalitách, kde se nevyplatilo postavit kola na spodní vodu a zároveň nebyl dostatečný spád pro kola na svrchní vodu. Účinnost vodního kola je nižší než u kola na svrchní vodu a vyšší než u kola spodní vodu.
Stavěly se v rovinaté krajině s mělkými proudy v lokalitách s velmi malými spády a množstvím vody neumožňujících instalaci jiných typů vodních kol. Jejich výhodou je jednoduchost a nízká cena pořízení. Mezi nevýhody spadá potřeba většího průtoku, který způsobuje víření vody při opouštění lopatek, čímž dochází ke snížení účinnosti vodního kola. Ta se pohybuje kolem 30 %.
Vodní kola se využívala pro pohon mnoha zařízení. Nejčastěji se jednalo o stoupu, hamr, pilu, čerpadlo a rumpál.
Objekt je nutné chápat jako celistvou, komplikovanou a často velmi technicky rozlehlou soustavu. Mezi příslušenství mlýnů patří retenční rybník, stavidla, přívodní kanál (náhon), vantroky (dřevěné koryto zakončující náhon), lednice (prostor, kde se otáčí mlýnské kolo), odvodní kanál (odvádí vodu od vodního kola a mlýna). Nelze tedy vodní mlýn chápat jako pouhý dům s kolem.
Součástí Srlínského mlýna je korečkové vodní kolo. V minulosti se u mlýna nacházely tyto kola dvě, umístěné za sebou. Písemné záznamy z roku 1823 uvádějí větší kolo (průměr 3,1 m, šířka mezi věnci 0,25 m, hloubka 0,29 m) a menší kolo (průměr 2,9 m, šířka mezi věnci 0,25 m, hloubka 0,29 m).
Během socialistického režimu byla mlýnice se stoupu zaplombována a využívalo se pouze jedno vodní kolo pohánějící dynamo pro výrobu elektrické energie. To bylo roku 1972 v rámci obnovy zmenšeno na průměr 2,4 m a šířku 1,2 m.
Po ukončení socialistického režimu našel mlýn v Srlíně nové využití. Zadní, dříve menší vodní kolo uvolnilo prostor pro vybudování malé vodní elektrárny a udržováno bylo pouze vodní kolo obnovené v roce 1972. V průběhu realizace malé vodní elektrárny došlo k nahrazení dynama generátorem o výkonu 2,2 kWh.
Stávající korečkové kolo bylo vyrobeno v roce 2007. Během plánování obnovy korečkového kola bylo přihlédnuto k historickým údajům. Nové kolo bylo zvětšeno na průměr 3,0 m, šířku 1,36 m a má celkem 29 lopatek. Vodní kolo na svrchní vodu prochází pravidelnou kontrolou a údržbou.
Ing. Zdeněk Souhrada
zdenek.souhrada@mlynsrlin.cz
Mlynář v Srlínském mlýně
