Kapitola devátá knihy „Za osudy klapajících perliček“ se věnuje technickému vývoji Srlínského mlýna. Sleduje proměny jeho strojního zařízení od konce 19. století, postupnou modernizaci mletí i zásahy, které mlýn poznamenaly. Zároveň ukazuje, jak se mlýn dokázal přizpůsobit novým podmínkám a našel další smysl své existence. Příběh techniky se zde přirozeně prolíná s příběhem lidí, kteří se o mlýn starají.
